« Úvod | Hc RI Okna Zlín »

Hc Chemepetrol Litvínov



Týmové úspěchy
Umístění v nejvyšší domácí soutěži – 2. místo (1978, 1984, 1991 a 1996), 3. místo (1982, 1990 a 1992); vítěz základní části (1993)
Hokejový pohár – vítěz 2002
Evropská liga – čtvrtfinále (1997)  Historie  Začátky
Mužstvo hrálo nejprve na zamrzlém házenkářském hřišti. Od roku 1952 se postupně z I. A třídy přes krajský přebor a oblastní soutěž propracovalo do celostátní soutěže, která se posléze změnila ve druhou ligu. V té době klub hrál již celý rok na stadionu s umělou ledovou plochou vybudovaném v roce 1955. V roce 1959 Litvínov vyhrál dvanáctičlennou druhou ligu a postoupil do nejvyšší soutěže, kde se nachází dodnes.

Nováček soutěže ovšem velmi dlouho čekal na výraznější úspěch a pravidelně obsazoval místa ve druhé polovině tabulky. Často bojoval o holé udržení. V roce 1962 měl dokonce podle tabulky sestoupit, ale Tatra Kolín svého práva na postup z druhé ligy nevyužila. Po této sezóně zde sbíral tři roky první trenérské zkušenosti mistr světa z roku 1949 Augustin Bubník. Za jeho působení vysílal Litvínov do reprezentace na mistrovství světa a zimní olympijské hry útočníka Jaroslava Waltera, což byl první drobný úspěch, kterým dal tým o sobě vědět. Navíc se v roce 1965 dočkala zastřešení ledová plocha. V polovině 60. let také přišel první úspěch při práci s mládeží, když starší dorostenci získali titul přeborníka tehdejšího Československa. Někteří se vzápětí objevili i v kádru prvního družstva mezi dospělými. Nad všemi vynikal střední útočník Ivan Hlinka, který v 16 letech hrál ligu a v 19 již oblékl reprezentační dres. Zdatně mu sekundoval i obránce Jiří Bubla, který se s ním posléze v 70. letech stal trojnásobným mistrem světa. Vzestupy a pády v československé soutěži
Čekání na týmový posun trvalo ale dále. Až v roce 1975 mužstvo zakončilo sezónu v první polovině tabulky na 4. místě a navíc také poprvé s aktivním poměrem branek. Hlinka se podílel na plné polovině golů svého týmu, když nasbíral 78 kanadských bodů za 36 gólů a 42 přihrávek, v čemž neměl v lize konkurenci. Ve stejném roce se podařilo vyhrát republikový přebor i starším žákům. Po velkém výkyvu směrem dolů skončil Litvínov v roce 1978 nečekaně na 2. místě a Ivan Hlinka, nejlepší nahrávač ligy ročníku s 39 asisestencemi, vyhrál anketu Zlatá hokejka. Od prvních mistrovství světa do 20 let ve druhé polovině 70. let mládežnická líheň Litvínova zásobovala i náš juniorský reprezentační výběr. Obránce Arnold Kadlec posléze získal i seniorskou zlatou medaili ze šampionátu v Praze 1985.

Počátek 80. let sice znamenal rozloučení s Hlinkou a Bublou, kteří mohli oficiálně odejít do NHL, ale na jejich místa se již tlačili další úspěšní mladíci. Ještě před dovršením 18 roku věku se v týmu postupně dobře adaptovali útočníci Vladimír Růžička, Petr Rosol a Petr Klíma. Všichni reprezentovali na mistroství světa do 20 let a první dva se s obránci Kadlecem a Eduardem Uvírou, který do Litvínova přišel z Opavy, stali v roce 1985 v Praze mistry světa. Klímu o šampionát připravilo zranění, ale díky emigraci se stal v dresu Edmontonu v roce 1990 druhým litvínovským hokejistou, jehož jméno je vyryto na Stanley cupu. O čtyři roky ho předstihnul ještě mladší emigrant obránce Petr Svoboda, který v NHL nejprve oblékl dres Montrealu.

Litvínov zatím na domácí scéně upevňoval svou pozici, když pravidelně končil v horní polovině tabulky, ale na úplný vrchol až příliš útočně laděné mužstvo nedosáhlo. V roce 1984 tým zopakoval 2. místo, čemuž velmi pomohlo domácí prostředí, kde zaznamenal ztráty jenom při 2 remízách z 22 utkání. Růžička se tehdy poprvé stal nejlepším střelcem ligy s 31 góly a zároveň i nejproduktivnějším hráčem ligy s 54 body. Tyto své úspěchy v dalších sezónách dokázal zopakovat a v roce 1986 v dresu Litvínova ziskal svou první Zlatou hokejku. Rozvoj hokeje v Litvínově podpořilo i dokončení druhé kryté haly v roce 1982. Následovala neuvěřitelná série šesti republikových dorosteneckých titulů v období 1985 – 1990, která se projevila i v juniorech, kde Litvínov triumfoval na republikové úrovni v roce 1989.

Na seniorské úrovní ve druhé polovině 80. let přišly opět výkyvy, které někdy ani nedovolily mužstvu proniknout do nově zavedeného systému play off. Když bylo nejhůře, sestoupil v lednu 1987 trenér Ivan Hlinka z lavičky a oblékl opět hráčský dres. Do týmu však již pronikali noví mladí hráči jako útočnící Robert Kysela, v roce 1987 sotva 16 letý Robert Reichel, Josef Beránek ml., Robert Lang, Martin Ručinský, obránce Jiří Šlégr, brankář Zdeněk Orct z Liberce, kteří se v budoucnu stali olympijskými vítězi a světovými mistry. V roce 1990 Litvínov v play off získal 3. místo a opět měl ve svém středu nejlepšího střelce a muže kanadského bodování celé ligy, kterým se stal Reichel se 48 góly a 82 body, a k tomu ještě nejlepšího nahrávače Rosola se 38 asistencemi.

I bez Reichela zaznamenal Litvínov v další sezóně, kterou poznamenal po změně společenských poměrů již oficiální hromadný odchod hráčů do zámoří, třetí výrazný úspěch v historii klubu. Po 3. místě v základní části se probojoval do finále play off, v němž nestačil na Jihlavu. Úspěch se odrazil i ve vyhlašování různých ocenění, když se Hlinka stal nejlepším trenérem a Šlégr nejlepším obráncem ligy. Na podzim 1991 klub přišel o Beránka a Ručínského, kteří nedbali platných smluv a nevrátili se s reprezentací z Kanadského poháru, aby mohli hrát NHL. Do kádru se tedy začleňovali další mladíci, mezi nimiž vyniknul zejména budoucí olympijský vitěz útočník Jan Čaloun. V posledních dvou federálních sezónách sice mužstvo vždy po konci play off o jednu příčku kleslo, ale v roce 1993 Litvínov poprvé vyhrál alespoň základní část soutěže. V posledním ročníku československé ligy si korunu krále střelců odnesl Čaloun za 44 branek a celý ročník v Litvínově odehrál kanadský útočník Lloyd Pelletier.


[editovat] Působení v české soutěži
Mezi roky 1992 a 1998 získali litvínoští dorostenci dalších 5 celorepublikových titulů. V české extralize se do kádru zařadil útočník Tomáš Vlasák a tým opět pravidelně postupoval do play off. Na počátku sezóny v roce 1994 se v době stávky v NHL v litvínovském dresu na jistou dobu objevili i Lang, Ručínský, Šlégr a Svoboda. Finále play off se ale do města vrátilo až v sezóně následující. Ani v roce 1996 však Litvínov na celkový primát v lize nedosáhnul, protože nezastavil v té době kralující Vsetín. Na post brankářské jedničky se po čtyřech sezónách propracoval Petr Franěk a v obraně se na dva roky zabydleli obránci Normund Sejejs z Lotyšska a Sergej Butko z Ruska. Josef Beránek st. byl vyhlášen nejlepším ligovým trenérem a Vladimír Jeřábek, který byl u všech litvínovských druhých míst v historii klubu, veteránem ligy. Další tři sezóny byly ve znamení ústupu z pozic, když se tým dvakrát nedokázal probojovat do play off. Probíhala obměna kádru, ale doplňování schopnými mladíky začínalo váznout, ačkoli starší žáci získali v letech 1995 a 2000 celorepublikové tituly.

V roce 2000 se Litvínov ještě jednou protlačil v play off mezi nejlepší čtyři mužstva, na čemž měli výraznou zásluhu navrátilci v útoku Reichel, Jan Alinč a Rosol. O rok později šel tým po základní části do play off dokonce ze 4. pozice a jeho dres oblékal nejproduktivnější obránce ligy Karel Pilař. Stejně jako v předchozím roce přemohla Litvínov v play off Sparta, ale tentokrát se to stalo již ve čtvrtfinále. Do následující sezóny vstupoval tým i přes návrat Klímy značně oslabený a až v posledním kole na ledě Kladna začátkem března 2002 Litvínov výhrou odmítl nutnost hrát baráž o setrvání v extralize. V mezisezónní přestávce ovšem potom Litvínov vyhrál hokejový pohár (Tipsport cup). Na play off se zde nicméně čekalo až do sezóny začínající na podzim 2004, v níž probíhala tentokrát celoroční výluka NHL, která do domovského dresu poslala útočníky Ručinského s Reichelem a obránce Šlégra se Škoulou. Dokonalou senzací však byl v půlce sezóny návrat Čalouna, který ve 24 utkáních vstřelil 28 branek. Kvůli zraněním různých hráčů ale Litvínov postoupil do play off jenom díky lepším vzájemným zápasům s Plzní a posléze vypadl ve čtvrfinále s obhájcem titulu ze Zlína. Jiří Šlégr se po mistrovství světa ve Vídni 2005 zařadil jako jeden z prvních Čechů mezi velmi pomalu se rozrůstající celosvětový klub hráčů, kteří získali zlato na MS, ZOH a jsou i držiteli Stanley cupu (viz Zlatá trojkoruna).


[editovat] Vývoj názvu týmu
1945 – Sportovní klub Stalinovy závody Horní Litvínov
1954 – Jiskra SZ Litvínov
1962 – CHZ (Chemické závody) LITVÍNOV
1990 – HC (Hockey club) CHZ Litvínov
1991 – HC Chemopetrol Litvínov
1994 – HC Litvínov, s. r. o.
1996 – HC Chemopetrol, a. s.
2007 – HC Litvínov

[editovat] Mistři světa, olympijští vítězové, držitelé Stanley cupu
Jiří Bubla (MS 1972, 1976, 1977)
Jan Čaloun (ZOH 1998, MS 1999)
Petr Franěk (MS 1996)
Ivan Hlinka (MS 1972, 1976, 1977, ZOH 1998 (trenér))
Arnold Kadlec (MS 1985)
Petr Klíma (SC 1990)
Robert Kysela (MS 1996)
Robert Lang (ZOH 1998, MS 1996)
Karel Pilař (MS 2001)
Robert Reichel (ZOH 1998, MS 1996, 2000, 2001)
Petr Rosol (MS 1985)
Martin Ručinský (ZOH 1998, MS 1999, 2001, 2005)
Vladimír Růžička (ZOH 1998, MS 1985, 2005 (trenér))
Petr Svoboda (ZOH 1998, SC 1986)
Martin Škoula (SC 2001)
Jiří Šlégr (ZOH 1998, MS 2005, SC 2002)
Eduard Uvíra (MS 1985)  Další významí hráči klubu
Jan Alinč
Josef Beránek ml.
Vladimír Jeřábek
Kamil Kašťák
Vlastimil Kroupa
Zdeněk Orct
František Procházka
Jaroslav Walter

[editovat] Klubové rekordy
Nejdelší série výher – 9 (1977-78)
Nejdelší série proher – 8 (1971-72, 2004-05)
Nejdelší série bez výhry – 14 (1961-62)
Nejdelší série bez prohry – 12 (1982-83)
Nejvyšší průměrná návštěva – 7 070 diváků na utkání (1977-78)
Nejvyšší návštěva na jedno domácí utkání – 10 000 diváků na několika zápasech v první polovině 60. let na otevřeném stadiónu

[editovat] Rekordy jednotlivců v klubu
Nejvíce gólů v historii – 346 Ivan Hlinka, 248 Josef Ulrych, 246 Robert Kysela
Nejvíce bodů v jedné sezóně – 82 Robert Reichel (1989-1990)
Nejvíce gólů v jedné sezóně – 48 Robert Reichel (1989-1990)
Nejvíce nahrávek v jedné sezóně – 43 Ivan Hlinka (1974-1975) a Vladimír Jeřábek (1995-1996)
Nejvícekrát nejlepší střelec klubu – 9x Ivan Hlinka (1971-1978, 1981)
Nejvíce gólů z pozice obránce v jedné sezóně – 21 Jiří Bubla

[editovat] Ocenění jednotlivců
Vítěz kanadského bodování ligy – Ivan Hlinka (1974-1975), Vladimír Růžička (1983-1984 a 1985-1986), Robert Reichel (1989-1990)
Nejlepší střelec ligy – Vladimír Růžička (1983-1984, 1984-1985, 1985-1986, Robert Reichel (1989-90), Jan Čaloun (1992-1993)
Nejproduktivnější obránce nejvyšší soutěže – Karel Pilař (2000-2001)
Zlatá hokejka – Ivan Hlinka (1978), Vladimír Růžička (1986)
Členové Klubu hokejových střelců deníku Sport – Ivan Hlinka, Vladimír Růžička, Petr Rosol, Robert Kysela, Robert Reichel
Zlatá trojkoruna - Jiří Šlégr - vítěz zimních olympijských her (Nagano ´98), vítěz mistrovství světa (Vídeň a Innsbruck ´05) a vítěz NHL (s týmem Detroit Red Wings ´02)

[editovat] Umístění v České extralize ledního hokeje
Sezona Umístění v ZČ Počet bodů v ZČ Umístění celkově Kapitán Hlavní trenér
1993/1994 8. místo 44 bodů 8. místo Kamil Prachař Ivan Hlinka, Josef Beránek st. a Ondřej Weissmann
1994/1995 8. místo 42 bodů 8. místo Kamil Prachař František Vorlíček a Ondřej Weissmann, od 43. kola Václav Kýhos ml. a Jaroslav Hübl st.
1995/1996 4. místo 49 bodů 2. místo Kamil Prachař Josef Beránek st., Václav Kýhos ml.
1996/1997 9. místo 52 bodů 9. místo doplnit Josef Beránek st., Václav Kýhos ml. a M. Kapoun (od 15. kola)
1997/1998 7. místo 56 bodů 7. místo doplnit Ondřej Weissmann a Vladimír Jeřábek, od 33. kola Ivan Hlinka
1998/1999 9. místo 48 bodů 9. místo doplnit Ondřej Weissmann (do 13. kola), Václav Sýkora (od 15. kola) a Vladimír Jeřábek
1999/2000 7. místo 55 bodů 4. místo doplnit Václav Sýkora a Vladimír Jeřábek
2000/2001 4. místo 81 bodů 7. místo doplnit Václav Sýkora a Otakar Vejvoda
2001/2002 13. místo 55 bodů 13. místo doplnit Václav Kýhos ml. a Viktor Lukeš, od 40. kola Josef Beránek starší a Jan Vopat ml.
2002/2003 11. místo 71 bodů 11. místo doplnit František Výborný a Jaroslav Hübl st.
2003/2004 10. místo 64 bodů 10. místo doplnit František Výborný, Jaroslav Hübl starší, Pavel Hynek
2004/2005 8. místo 74 bodů 8. místo Robert Reichel Josef Beránek st. a Vladimír Jeřábek, od 39. kola Vladimír Jeřábek a Petr Rosol
2005/2006 12. místo 59 bodů 12. místo Robert Reichel Václav Sýkora a Petr Fiala
2006/2007 12. místo 74 bodů 12. místo Robert Reichel Václav Sýkora a Petr Fiala, od 41. kola Jaroslav Hübl st. a Petr Rosol
2007/2008 5. místo 80 bodů 5. místo Robert Reichel Jaroslav Hübl st. a Petr Rosol
2008/2009 3. místo 86 bodů 6. místo Robert Reichel Jaroslav Hübl st. a Petr Rosol
2009/2010

TXT.cz
HLEDAT | UPOZORNIT
Vytvořit blog | Přihlásit se